Poslední dobou slýchávám stále častěji otřepanou frázi o tom, jak neůčinná a marná je snaha jednotlivce při boji za lepší zítřky, vedle politiky i při debatách o ekologii a záchraně planety.

Dokud se nezačnou snažit ti vopravdu bohatí, mocní a nesmrtelní, my pěšáci nic nezmůžem.

K tomu mi zároveň toho času dochází, že není zbytí a je třeba se postavit pravdě čelem. Potřebuju motor, hec či nejlépe bič, kterej mě donutí s vášní zasednout ke klávesnici, trénovat psaní a pustit páru mezi řádky. Proto mě napadlo skloubit tyhle dva strašáky v jeden, nebo po dnešním: udělala jsem fůzi a pokusím se o svou neumělou verzi seriálu na pokračovaní. Každý týden se budu šťourat v jednom tipu, myšlence či podnětu, jak i ty můžeš být zachráncem naší matičky Zemi. Z mého dlouhodobého pozorování totiž vyplývá, že lidi jsou v tý záplavě novinek a zpráv doslova ztracený a vyhledávání správných přístupů mnohdy neustojí línou realitu každodenní sháňky po lovech.

Enviropunk aká freestyle eko

A jelikož nejdůvěryhodnější zkušenost je ta osobní, zkusím se i já podělit o svou nedokonalou a stále chyb se dopouštějící cestu. Prostě další hlas volající, že to jde. Že stojí za to se snažit, že změna myšlení je nutná. I ze spoda. Pfuj! Skoro jako bych se dala k těm ekoteroristickejm radikálům, co volaj po smrti kapitalismu a nastolení novýho světovýho řádu. A když to nepůjde po dobrym… Nikoliv, palcáty a cepy nenaskladňuju. Zatím píšu tyhle řádky, pouštim se v brblaninách nad pivem na tenkej led a učim se naslouchat názorům z opačný strany barikády. (S)Mír.

Prosim vás, nechci a nebudu nikomu řikat, jak má žít a co je správný. Dělám to proto, jelikož cítím nutkavou potřebu přiložit ruku k dílu a alespoň špetičkou podpořit snahu udělat ze světa lepší místo. Mám dojem, že to svět potřebuje. Já bych totiž nedokázala vstávat každý ráno z postele s nastavením, že sama nic nedokážu a tím pádem nemá cenu se ani o nic snažit. Ať se staraj ti nahoře, my se se zlatou lžičkou v hubě nenarodili… ani prd. Tohle alibistický čekání na spásu bývá ještě podtrženo dovětkem, že život je třeba si hlavně užít, takže proč si čtyřikrát za rok nezaletět na rychlou charterovou dovču nebo se starat, jestli ten novej čistič na hajzl náhodou nevotráví vodu půlce vesnice.

Skutečně rozsáhlé shrnutí proti čemu že brojim, najdete tady. Ano, je to zase Ádvojka a její levičácký radikálové, málokdo to však dokáže takhle pěkně souhrně sepsat. Byť trochu na delší lokte. Jenže vono to právě na jednu stránku nacpat nejde.

Svůj seriál jsem pracovně pojmenovala Enviropunk, ale tuším, že jakmile to schválím, napadne mě něco lepšího, tudíž je to název tzv.: prozatimní. Ostatně stejně jako moje předkládané tipy, často se totiž co chvíli vynoří zpráva o neůčinnosti, hlouposti nebo dokonce škodlivosti stávající alternativy, a přijde čas na něco nového a lepšího.

Tak na hlavy nové, lepší a otevřené!

Mňam.