Tradičně s křížkem po funuse přináším stručnou kritiku na film, který už v kinech nenajdete…

První díl byl o odplatě a nezničitelném bojovníkovi, který dokáže vždy citlivě a s nadhledem vystihnout výjimečnost situace trefným sakrasmem. Dvojka má v podstatě totéž, jen toho citu je tam mnohem, mnohem víc.

Ústřední téma rodiny pochopí i nedůvtipný divák na samém začátku a scenáristi se ho drží celý film jako klíště. Paul Wernick a Rhett Rees psali tentokrát dějovou linku společně s Ryanem Reynoldsem a těžko říct, jestli to je ta příčina žánrového úpadku, nebo měli kluci prostě nějaké sentimentálnější období.

Nezbytné sady bitek sice přitvrdili co do brutality a názornosti, vtipu však výrazně ubylo. Zápletku s ohnivým klukem, co ho hodný (jistěbudoucí taťka) Deadpool spasí před osudem záporáka svou vlastni obětí, bych čekala spíš u rodinného snímku a ne u superhrdinovského akčního filmu s nekorektně drzou hlavní postavou. A to se snažím doteď vytěsnit několik(!) romantických pasáží sice s neodolatelnou Morenou Baccarin, kterých však bylo víc než malé množství a švihu druhého příběhu Deadpoola tak bohužel nepřispěly.

Nabízí se ještě spásná myšlenka, že všechny tyto emoční chvíle byly geniálním scenáristickým tahem, a jen já jsem tenhle typ nadsázky a sarkasmu nepodchytila… Ale posuďte sami.