Celej svět se oficiálně řítí do záhuby a já proti tomu nic nedělám. Nepřivazuju se ke stromům na Borneu, nesbírám plasty na thajskejch plážích ani nevozim nejnutnější potřeby do uprchlickejch táborů. A když jsme si teď tak hezky národně s nostalgií připomněli jeden echt odvážnej čin, kterej mířil hlavně proti společenský pasivitě, něco mi došlo.

Nejsem užitečná. A vadí mi to. Hned vzápětí se ale děsím takhle definitivního závěru a měním optiku. Uklidňuju se, že přeci třídím, usilovně piplám naši domácnost na eko a zírouvejst, mluvím s lidma o tom, že jíst denně maso prostě není dlouhodobě udržitelnej rozmar, dokonce se chystám dobrovolničit na výsadbě stromů (kruci, teď už je to závazek!). Posunula jsem se tedy ve svém hloubavém dumání dál. Voco mi jde?!

Jasně, nálada zprdele může taky souviset s tou magickou věkovou hranicí, kdy už prostě budeš navěky jen dospělej a cizí Tě začnou oslovovat Pani, bez výjimky. Jenže dneska jsem byla přítomna dívčímu šatnovému rozhovoru (bylo jim přes dvacet, žádný mimina), kdy jsem si po pár minutách musela přiznat, že mně zkrátka hrozně lezou na nervy! Votravný tlachání vo ničem, přizvukování a nucený fórky na cokoliv mi křivili charakter a já radši nezvykle mlčela než abych pustila nějakou jedovatou trapnost.

Vzpomněla jsem si obloukem na základku/gympl a svoji úpěnlivou snahu bejt voblíbená. Hodně. Hlavně, aby mě všichni měli rádi, a hodně! No a dneska při cestě dom klidnějším podvečerním Brniskem, jsem došla k prozření. Nemusim. Nemusim bejt všema oblíbená, pro každýho výjimečná a nezapomenutelná. Ani prd. Chci bejt hrdá na svůj odhad na lidi, názory a postoje! Chci ohrnovat nos nad puboškama, co neznaj míru, hulvátama, který dusí slabší a říkat lidem, aby si vyndali hlavu z prdele.

Chci si vodfrknout od tý celoplošný snahy generovat dokonalý jedince, tlaku na výkon, zákon a předklon. Po svym. A pak budu i užitečná. To se mi ulevilo…

Fuj, strašnej emoční výtrysk… nu což, jednou za čas se to snad snese. Nedá mi to, na závěr tohodle terapeutistickýho sezení, nedodat, že jsem člověk veskrze pacifistický, věřím, že se lidi můžou změnit a nikdo nemá právo nikoho soudit (kromě justice, hahaha). Radikály nevítám. Tak šup, teď udělejte pro svět něco objektivně dobrýho vy…