To doporučování mě začalo bavit. Možná za tím bude má dlouhodobá, žel nikdy nerealizovaná, touha po recenzování. Taky mi došlo, jak moc mi dobře míněné rady druhých usnadňují každodenní volby. Tematickejch záložek mám plný prohlížeče. Třeba vám některý můj tip padne do oka, nebo do foroty…
Dneska nabídnu poslech i čtení. Hlavně bych zase ráda uplatnila oblíbený krkolomný oslí můstek a skrze dvě cizí tvorby prosadila svoje poslední zjištění. Spíš dlouhodobou myšlenku.
O tom, jak moc spěcháme jsem dokonce už jednou psala. A zdá se, že vícero lidí, různě na světě, stejně jako já, zpochybňuje způsob života, který je momentálně považován za nejlepší. Jenže von zas tak moc čupr nejni. Zkrátka, že tenhle krysí závod za úspěchem, produktivitou a uznáním okolí nás nakonec úplně šťastnýma bytostma neudělá, a o co jinýho že by nám mělo jít, povězte sami…
Může se to zdát až banální, jenže tahle železná košile zavedenejch pořádků nás vytrvale udržuje v doměnce, jaký že jsme to flákači a líný huby, pokavaď nejedem na 220% 7dní v týdnu každej den v roce. Nic mezi tím. Buď hrdinně spíš denně 4 hoďky a makáš, nebo si neschopná nula, vyžírka a lempl. No, soudit nás nebudu, výpočet si udělejte sami. Různorodou ráži argumentů nejen o tempu jakým dýcháme, si vychutnejte například z těchto zdrojů:
1)
Titulek tohoto audia trochu nešťastně odkazuje na příliš atmosférické filozofování. Byť jde o doslovnou citaci přímo z nahrávky, obav netřeba. Za sebe jsem tenhle chytrej rozhovor pojmenovala: Jak žijeme a jestli by to nešlo i jinak. Vy si ale vyberte třeba něco úplně jinýho. Hlavně si užijte bystré povídání vzdělaného Radka Ptáčka, plné logických souvislostí a lehce hořkých aha momentů. Šlo by to.
2)
Osobní blog jedné mé středoškolské známé, která má dar jak na text, tak myšlenky. Neprofesionální zamyšlení nad chodem našeho privátního pobejvání, otřepanou, byť pravdivou nutností být sám sebou a odvaze nepodlehnout tlaku většiny, že takhle se to přeci dělá. Na mateřský, při jídle, v tepu.
A až si tyhle doporůča dáte do záložky, místo dalšího podcastu nebo průzkumu konkurenceschopnosti, nedějte nic. Vůbec nic. To prej začíná být dost užitečný.
Příčetnosti zdar!
L.
1 Odvolávka