Text o sobě jsem nikdy psát nechtěla. A taky nebudu. Vždycky mi to navíc přišlo děsně vošajtlicht. Vybalancovat tu míru zdravého sebevědomí, bez trapností a hlavně originálně? Takřka nemožné! S chápavým přispěním mých blízkých otevřených hlav se však dostavila potřeba vysvětlení. Ostatně taky mám ráda, když vim, kde jsem.

Takže k věci. Cože je to tady za sebou vyskládaný za řádky? Vysvětlovat začnu krapet zeširoka. Když se mi v hlavě rodila myšlenka na to, co psát, byla to cesta klikatá. Od turistických cestopisů s notnou dávkou sarkasmu, přes ironické tipy na rychlovky od plotny, po kulturní recenze bez slitování. Jenže to pořád nebylo ono. Nějak příliš často jsem seděla nad klávesnící v nedokončeném nádechu, chyběla mi ona pověstná slina. Nakonec jsem zjistila, že si s tím prostě přestanu lámat hlavu a budu psát, co mi mysl pod prsty přinese. Haha. Sarkasmus, ironie a žadný slitování mám ráda furt. To na objasněnou, proč je to tady takovej pelmel.

Důležitý je sdělit, že i když to tak někdy nevypadá, nechci nikoho o ničem přesvědčovat, cokoliv vnucovat nebo nedejbože určovat, která cesta/myšlenka/politická strana je ta správná. Tahle stránka má jinej jedinej cíl. Je to můj šuplíček, psací stůl na šmíráky, webový depozitář námětů a vlastního názoru. Identita?

Ráda nazývám věci pravými jmény. Hledám, kam přesně ťuknout, aby se kruh uzavřel. Jdu po smyslu. Chci udeřit hřebíček na hlavičku, až to cinkne.

Proto tady píšu.