Není náhoda, že marketingový oddělení patří vedle zásilkových šopů a nejrůznějších přepravců mezi hlavní přibírače brigádníků před Vánocema. A proč by ne? Copak je něco špatnýho na tom, udělat širokýmu příbuzenstvu, půlce vesnice a celýmu pracovnímu kolektivu radost nějakou milou pozorností?

Popravdě, je. Jak jsem se nedávno věrohodně na internetu dočetla, pozorností obdarovaní novomajitelé si po půl roce vzpomene/používá/ví-kde-je jen na zlomek věcí (pamatuju si, že je to míň jak 10%). No není to nádherný výsledek?! Celé to martirium výroby, prodeje a dopravy se děje v naprostý většině případů ale úplně zbytečně. Kacířská myšlenka: neudělal by stejnou ba větší radost nehmotný dárek, hm…?

Přiznám se, že já mám svátky letos trochu hořké. A ne, nesouvisí to (jen) se zvýšeným výskytem večírků. Tohle souvisí s kapitalistickým prozřením. Konstantní tlak na výkon, hromadění věcí, pohodlnej život bez kompromisů a chátrající planeta, která si ale bez nás jednoduše poradí. Teda, napsaný vypadají ty příčiny envirodeprese ještě mnohem hůř, než jsem čekala. Taky si pořád nejsem úplně jistá, jestli vím dost na to, abych o nich mohla vůbec psát. Zatím je to spíš pocit, než argument. Kapitalismus.

Všude visí přešťastné obličeje, přeplácané dekorace a pohodičková přáníčka. Harmonie, svoboda a klid. Jenže i když už funguje po světě kopa prospěšných a uvědomělých projektů, mě to prostě pořád nepřijde dost. Zvlášť v tomto povinně bilančním období sentimentálně nasávám, co všechno by bylo třeba podpořit. (Následoval by nevyčíslitelně dlouhý seznam nutných položek, pro které je třeba víc, než jen zapálit svíčku a každý si jich určitě alespoň pár vybavit dokáže).

Řešení celosvětový krize samozřejmě nemám, neznám a nemyslím si, že najdu. Nicméně mi tuhle škrtla v hlavě jistřička nadějného optimismu, když jsem chytla tuhle myšlenku. Jde vlastně o nepopulární zodpovědnost, ano, každýho, jednotlivě a celej rok:

Jak si před nákupem v bezobal. drogerii najednou začneš přibalovat do tažky vobyčejnou gumičku pro zavření papírovýho sáčku s váženým marockým jílem, abys volbou izolepy u pokladny nezatížil svojí ekologickou stopu… pro planetu.

Nu a po sérii tragických zpráv, na závěr zvířátko.