Skoro tomu nemůžu ani uvěřit, ale tímhle postem má Hřebíčkový audio svoje první výročí. Je jich už pět, jupííí! Mám totiž poslední dobou nějakou tvůrčí slinu. Snad vydrží, přijde mi, že je hodně o čem… psát, mluvit, myslet.

Nedá mi to, a tuhle agitku krapet vyzdvihnu nad ostatní. A nevylučuju, že se k ní budu vracet. Právě jsem dokoukala těhlech 83 minut a vy byste měli taky. A ukázat to každýmu dalšímu člověkovi, co není piča. Nebo zrovna těm.

Cítím kolem sebe, jak je na určitá slovní spojení (např.: životní prostředí, globální oteplování, fosilní paliva,…) už dopředu nahlíženo s pohrdáním, jakože módní téma, kdovíjestlijetovůbecpravda, něco, co je prostě teď v kurzu, hlouposti, co nic neznamenaj. A berou nám naši spokojenou, zavedenou představu o spokojený a zavedený budoucnosti. Jenže,… modří už vědí.

Navrhuju se vzájemně poplácat po zádech, přiznat si, že každej o tom všem dřív věděl taky pěkný kulový, společně si vytáhnout hlavu z prdele a hrdě čelíc faktům si drobet ukrojit ze svýho blahobytnýho koláče. Lepší dřív, než pozdějc.

Jo a tady si ten můj lament můžete poslechnout.

Nebojte, nepadne tam ani jedno to složitý slovní spojení.

Díky, že myslíte (srdíčko)!

L.