Možná to ještě někomu nedošlo, ale jako většina hrdě ženský populace v sobě nosím rozumnou míru sympatizace s podporou rovnoprávnosti. Nápadů na texty v tomto proudu se mi nabízí nepočítaně, dneska mám pro vás ale hlavně jedno doporučení. Tip k poslechu. Je to v kurzu. A není to Klabhaus.
Sluší se dopředu upozornit, že tenhle kousek patří k těm, co dávaj prostor i nesympaticky znějícím problémům, co lidi neradi slyší. Tak aby vás to neranilo.. Těžkosti, co s sebou nese jednak dnešní kult dokonalých tělesností, a druhak odvěká nutnost tutlat v sobě svoje bolístky v marný víře, že tak se to dělá. A já to taky musim vydržet. Nemusíš.
Najdou se tací, co vytahování podobných osobních trablí na světlo veřejnosti vnímají jako kňourání a nedostatek vůle s tim něco udělat. Sádlo však svým nenuceně přirozeným tónem, nezvyklou upřímností a trefným obsahem dokazuje, jak moc si pořád mažeme med kolem huby. Jak je důležitý si vedle motivačních seberozvojů a plnění cílů občas nalít čistýho vína a třeba díky tomuhle poslechu si uvědomit, že v tom s Tebou lítaj i další. Parťáci prostě. Tak trochu.
Nebo, že všichni ti perfektní lidé, jimiž jsi obklopen, perfektní nejsou. Protože nikdo není. Je to úlevný! Těžko se tomu věří, já vim. Zase tu totiž navádím v paradoxním tipu k sebelásce po zastavení toho zběsilýho závodu, co se jím všichni furt bičujem kupředu…
A dost Lenko, tohle je pozvánka na kvalitní a skvěle zpracovaný poslouchání! Agitka zase příště;)…
Tělům zdar!
L.
17 Odvolávek