Při bloumání po turistických trasách mi přišla na mysl otázka, co vytváří ten propastný rozdíl mezi dobrým a špatným cestopisným dokumentem. Možná trochu neuměle jsem došla k lehce naivní definici, že jde o to, zajímavé věci z cest poutavě předávat dál.

Uznávám, není to objev roku, ale kolik jste za poslední dobu viděli cestopisů, co tohle jednoduché pravidlo splňovaly? Samozřejmě pokud všechny, jste buď šťastná výjimka nebo nesmírně vkusný člověk s nezpochybnitelnými doporučeními.

Dlouho jsem v chůzi, potažmo turistice, viděla tu nejnudnější volbu při překonávání vzdálenosti. Pak mě ale posedla jedna velká sociopatická libůstka (která se nenáhodou vynořila v době prezidentské volební vřavy). Začalo mě totiž až příliš palčivě zajímat, vedle koho žiju. Kdo jsou ti Češi?

A díky tomuto neskromnému impulzu jsem začala se zalíbením prolízat zapadlé dědiny, trmácet se vlakem do měst, kam autobusem jedete i na tři přestupy! Bez ohledu na počasí nasávat genia loci své domoviny. Lhostejno faktu, že na výlety za vzdálenějším dobrodružstvím zkrátka nebyly finance.