Určitě to znáte. Jste nasraný. Život máte sice krásnej, už jen proto, že máte střechu nad hlavou, teplou postel a co jíst, což nemůže říct každej. Ale jste nasraný. K tomu jste ještě zdraví, ale jste nasraný. Venku je krásně, trochu víc sluníčka než je zvykem vám vlastně nevadí a pohled do přírody by vás normálně naplňoval všeprostupujícím zenem. Ale vy jste nasraný.

Když mi dojde, že jsem kvůli smyslpostrádající prkotině nasraná i při jinak tolik vyklidňujícím šlapání po horách, nasraně se zastavím. Zjišťuju, že ani nevím na co jsem vlastně skutečně nasraná. Nasraně se sama sebe podrážděně tážu, kde je teda příčina, milostpaní? Místo odpovědi se ale jen v hlavě plácám od stěny ke stěně.

Nemůžou za to třeba ostatní lidi, co jsou nasraný? Že se ta jejich nasranost nějak kulminuje ve vzduchu a pak stačí takovýmu nebožákovi, jako jsem já, střetnout se s jejich prostorem a lup! Zárodek nasranosti je tu. Potkáte takových víc a jste prolezlí žlučí od sklepa až na půdu. Nebo je to celý kampaň?!

Víc a lepších slov k tématu v odkazu. Dlouhý, ale od odstavce 4) a dál si to snad dám tetovat…

Zdroj: facebook.com